Ken Bencilla bernský honič

Bernský honič (b.h.) patří podle standardů Mezinárodní kynologické federace FCI do skupiny VI - Honiči, barváři a příbuzná plemena. Z mnoha stránek věnujících se standardům podle FCI jsem vybrala dva odkazy, které podle mě v kombinaci poměrně komplexně popisují tělesnou stavbu, povahové vlastnosti i loveckou či společenskou upotřebitelnost tohoto plemene:

www.bernsky-honic.cz/plemeno/standard.htm
www.hafici.cz/encyklopedie-psu/bernsky-honic-p42/

Není sporu o tom, že bernští honiči jsou vášnivými lovci. Alespoň pokud mohu soudit podle našeho Kenečka, který – třebaže miluje jakýkoliv pozitivní kontakt s pejsky všech ras, neras, pohlaví, velikosti a stáří – dá vždy přednost zajímavé stopě zvěře, o té čerstvé nemluvě. Snad trochu v rozporu s tvrzením autorů článku pod odkazem 2 nemám ale dojem, že by mu lovecká vášeň komplikovala vztah socializace s páníčky.

Denně chodí navolno minimálně 4 hodiny, v mých pracovních dnech má k dispozici městský lesopark, případně oba přilehlé břehy řeky Ostravice. Jelikož na první procházku chodíme docela časně kolem půl páté, Ken vždy vyčenichá a s vervou hlásí pohyb zajíčků či velmi příležitostně srnčí zvěře a nepohrdne ani možností podívat se zblízka na čerstvé stopy veverek, koček atp. Bez výjimky se do 5-10 minut vrací po stopě a vyhledá paničku, popř. je jeho návrat urychlen přivoláním.

Rozhodně nemůžu říct, že by byl tulák, který se neumí nebo nechce vrátit. (Na druhé straně je fakt, že je vždy po návratu z této "inspekce" chválen a odměňován pamlsky:-)). Toto tvrzení ovšem platí pro prostředí lesoparku a současně dobu zralosti mého pejska, v raném mládí bylo samozřejmě nutné jeho nespoutanou loveckou vášeň důsledně korigovat. V lese - to je jiná: navolno běhat nesmí, i když s neutuchající vervou ukazuje, jak moc ho to láká! K mé velké radosti potvrdil vůli vyhovět paničce i na barvářských zkouškách honičů, když narazil na čerstvou stopu zajíčka.

"Berňáka" jsem si pořídila po dlouhých letech zvažování výběru pejska, neboť splňoval 4 hlavní kritéria pro život v mé městské rodině:

• pes střední výšky, krátkosrstý
• nekonfliktní, přátelský k lidem a pejskům
• nejlépe lovecký (můj otec se věnoval přes 30 let myslivosti, doma býval kokršpaněl)
• sportovně založený

Vše bezezbytku mi náš Keneček splnil, jako bonus přidal opravdu pohodovou povahu a neskutečně sametovou hlavu a uši, což ocením při mazlení nebo když mě přijde vzbudit a položí svůj heboučký krk na můj. Doprovází mne na horských túrách a po vyzkoušení speciálního držáku na kolo (Springer) se chystáme občas také na běh u kola, až Keneček bude opravdu vyvinutý a dospělý (více informací zde nebo zde).

Snad z výše zmíněného najde vnímavý čtenář odpovědi na základní otázky, které jsem si položila před rozhodnutím pořídit si pejska:

• proč si psa pořídit
• jakou funkci v mém životě pes bude hrát
• kolik času mu mohu věnovat
• jaké podmínky jsem schopna mu zajistit

Jsme teprve na začátku – Ken bude mít za 14 dnů rok a půl, ale směle mohu říci: berňáci jsou skvělí! Jsem moc vděčná paní chovatelce Ivaně za zdravého, inteligentního a milého společníka.