Viděno očima přímých účastníků
Ve dnech 3. a 4. května 2008 proběhly v Blučině u Brna barvářské zkoušky honičů, v nichž se utkalo celkem 10 pejsků - kandidátů v klání o pohár Kateřiny Schwippelové. První den se se svým loveckým uměním předvedlo pět bassetů. Ocenění jejich schopností přijali jejich vůdci jistě s povděkem, všichni pejsci totiž splnili "svou maturitu" a po zásluze si odnesli své vysvědčení. Jak už to bývá, někteří maturovali na výbornou, jiní třeba "s odřenýma ušima" ve 3. ceně.
V neděli 4. května se na pomyslnou startovní čáru postavili tři bloodhoundi a také dva bernští honiči: Agatha z Moravských hájů a Ken Bencilla. Agátka si vylosovala číslo jedna, takže jako první vyrazila na disciplínu "dosled zvěře", kterou vypracovala na řemeni. Začala sice dobře, ale posléze hledání vzdala, neboť podle slov své vůdkyně Ivany "neměla náladu plahočit se houštinami". Jako číslo dvě se vydal na stopu Ken, kterému kamarádka Agi předala štafetu.
Autentická výpověď Kena z první zkoušky
Když jsem konečně mohl vyrazit po stopě udělané spárkami z prasátka, zavětřil jsem čerstvou stopu těch ušatých zvířátek. Však jsem je panečku prohnal a hezky hlasitě jsem paničce hlásil, že mi ta čerstvá stopa moc krásně voní! Panička mě ale nechala jen chviličku a musel jsem se vrátit na stopu divočáka. Pak už jsem vytrvale běžel po stopě, nejprve spíše vodorovně krajem lesa, poté se však stopa klikatila až nakonec vedla prudce vzhůru do kopce.
Tohle jsme měli hezky nacvičeno, takže jsem byl na konci stopy cobydup - jen panička mě trochu nestíhala při přeskakování spousty spadaných větví. Na konci mě čekalo poněkud umrlé tmavě hnědé zvířátko, které jsem nejprve docela obezřetně a posléze důkladně celé očichal (mezi námi myslel jsem si, že bude větší a nebezpečnější!!). Nato panička ještě udýchaná ohlásila pánům rozhodčím, že jsme úkol splnili. Panička pak dostala kousek zelené větvičky za klobouk a jeden pan myslivec vesele zatroubil. Byli jsme oba hodně pochváleni, páni rozhodčí nám úplně nakonec napsali, že jsem "pracoval výborně" a že můj "vůdce byl ukázněný".
Bezprostředně po dosledu černé zvěře byli pejsci prověřeni z „chování u střelené zvěře“. Ken opět získal hezké ocenění za svůj výkon a poté se vrátil k hájovně. Jakmile byl naveden na stopu za zvěří poslední bloodhound, mohl Ken panu rozhodčímu ukázat, že umí také (i když bez přehnaného nadšení) chodit na řemeni vedle paničky u nohy. Poté, co se v disciplíně „vodění“ vystřídali další pejsci se svými vůdci, byl čas vykonat poslední zkoušku, a to „odložení“. Ken na povel poslušně zalehnul v dolíčku u stromu a vydržel v něm bez hnutí, i když se panička odešla schovat a následně i dlouho poté, co pan myslivec vystřelil ze své zbraně. Než se páni rozhodčí v hájovně poradili, který z pejsků a vůdců získá ocenění nejvyšší, všichni aktéři se sešli u prasátka a probrali nejčerstvější zážitky z práce na stopě a u zvěře.
Konečně nastala slavnostní a dychtivě očekávaná chvíle: páni rozhodčí v čele s paní Kateřinou Schwippelovou vyhlásili hodnocení průběhu dvoudenních zkoušek a výkonů jednotlivých pejsků. V neděli uspěli z pěti pejsků tři, dva bloodhoundi ve 2. ceně (jedna fenka bloodhounda neuspěla stejně jako Agátka již při první disciplíně) a bernský honič Ken, který jako jediný získal 1. cenu a titul CACT, k tomu jako bonus "malý pohár".
Hodnocení výcvikářky Klubu VHŠH p. Vaňkové
Jak hodnotili Kenovo snažení páni rozhodčí
- Vodění – 4
- Odložení – 4
- Dosled černé a jelení zvěře na uměle založené šlapané nepobarvené stopě – 4
- Chování u střelené zvěře – 3
- Poslušnost – 4
V hodnocení za oba zkouškové dny skončil Ken jen o pár bodů za celkovým vítězem – bassetem, který si ze soboty odnesl trofej nejvyšší. K náročnému ale přesto vydařenému dni přispěli svou kvalitní prací také všichni rozhodčí a organizátoři celé akce z Basset klubu ČR a místního mysliveckého sdružení v čele s panem Ing. Václavem Jedličkou. Fenky, které tentokrát neuspěly, budou mít jistě příležitost dosáhnout satisfakce na některé z dalších barvářských zkoušek honičů – např. koncem října tohoto roku ve Velkém Šenově u Děčína.
